Ústavní soud se zastal chatařů bez přístupové cesty

Dnes jsem zaznamenal velmi zajímavou informaci, která by měla změnit nahlížení soudů na právo vlastníka nemovitosti domáhat se práva přístupu ke své nemovitosti, v Čechách typicky k chatám obklopeným pozemky jiného vlastníka.

Praxe posledních let byla taková, že pokud nový majitel koupil nemovitost bez přístupu, nemohl se domáhat zřízení věcného břemene, které by mu přístup zaručovalo, neboť se mělo za to, že si mohl z veřejného rejstříku (katastru nemovitostí) ověřit, že přístup není zajištěn a přesto nemovitost koupil. Dle rozhodnutí ústavního soudu by se mohla situace změnit.

Soudci Ústavního soudu se zabývali případem ze Šumavy, kde se majitelé chaty domáhali po majiteli okolních pozemků zřízení věcného břemene s právem chůze a jízdy k chatě.

Tu kupovali, i když věděli, že stojí na cizím pozemku a je prodávána bez přístupové cesty. Protože k dohodě nedošlo, věc musel začít řešit soud. Okresní soud v Klatovech žalobu chatařů zamítl s tím, že o jízdě autem nemůže být vůbec řeč, protože se jedná o území v CHKO Šumava a vztahuje se na něj zákaz vjezdu.

Právu chůze taktéž odmítl vyhovět s odkazem na občanský zákoník s tím, že se chataři dopustili hrubé nedbalosti, když se nepokusili vyjednat přístup ke svému objektu ještě před koupí. S tím souhlasil i odvolací plzeňský soud, který navíc dodal, že chatařům zatím nikdo v přístupu nebrání, a nad rámec toho podotkl, že není možné, aby zřízením práva cesty chataři vlastně navýšili hodnotu své chaty, kterou koupili za nižší částku právě vzhledem k okolnostem.

Stejně věc vnímal i Nejvyšší soud. Chataři se pak obrátili na ÚS s tím, že došlo k významnému narušení jejich vlastnického práva. Odmítli, že by se chovali „hrubě nedbale“, a zdůraznili, že se od samého počátku snažili zajistit si prostředky práva přístupu ke své nemovitosti. A senát se soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem nakonec jejich argumentům přisvědčil.

Najít rovnováhu

„Nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti. V tuzemských podmínkách jsou totiž v důsledku tohoto vývoje stavby stojící na cizím pozemku, nezřídka s nedostatečným přístupem, velmi častým jevem.

Za situace, kdy stát po desítky let toleroval vznik takových majetkových poměrů, se jeví nespravedlivé, jestliže nyní neproporcionálně odpírá vlastníkům nemovitostí s nedostatečným přístupem ochranu vlastnického práva prostřednictvím zřízení věcného břemene nezbytné cesty,“ řekl Uhlíř.

Protože se v takových případech dostávají do konfliktu práva obou znesvářených stran, bylo by nejlepší spravedlivou rovnováhu najít v podobě odpovídající náhrady za zřízení věcného břemene.

„Při určení výše náhrady obecnými soudy mohly být v plném rozsahu a spravedlivě zohledněny veškeré relevantní okolnosti, jako jsou například okolnosti nabytí nemovitosti či ekonomické souvislosti věci, tedy právě skutečnost, že majetkoprávní vztahy k nemovitostem a okolním pozemkům mohly mít vliv na tržní cenu nemovitosti,“ poradil Uhlíř. Případ se tak vrací k Okresnímu soudu v Klatovech, který bude vázán názorem ÚS.

Zdroj: Novinky.cz